Velká Čínská Zeď

Stavba začala za vlády prvního císaře Čchin Š'chuang-tiho, který sjednotil Čínu v roce 221 př. n. l. Dřívější zastaralé obranné systémy dal zbořit a dal příkaz k postavení bariéry, která by využívala přírodních překážek a stala se tak nepřekonatelnou pro barbary.
Stavby se účastnila celá armáda a asi půl miliónu rolníků. V 7. století zde však již pracovalo 1,8 miliónu lidí. Byly ovšem časové úseky, kdy se Zeď nebudovala tak intenzivně a panovníci dávali přednost aktivní obraně, vybudování silné armády. V období dynastie Mingů (1368 - 1644) byly ale práce přednostní záležitostí zahraniční politiky a z té doby také pochází dnešní podoba Zdi

Velká zeď má délku 3460 km, výšku 7 - 9 m, u základů má tloušťku stejnou jako výšku a u hřebene se zužuje na 4,9 m. Na vnitřní straně věže byla asi 1 m vysoká zábrana proti pádu dolů a na vnější straně cimbuří až 1,8 vysoké.
Na nejvýznamnějších místech byly vybudovány pevnosti a věže, umožňující pozorovat území. Tato místa byla tam, kde byl útok nepřítele nejpravděpodobnější. Strážní věže jsou většinou o půdorysu 3,7 m čtverečních a o výšce až 12 m. Po celém úseku je jich asi 25000. V baštách byli ubytováni vojáci a byly tu i prostory pro umístění děl.
Podél zdi byly také vybudovány chrámy, svatyně, čajovny a věže s hodinami.
Na čínské straně byl u valu klenutý průchod, který umožňoval přístup ke schodišti vedoucímu na vrchol. Hřeben sloužil i jako obranná linie a ochoz.
I přes účel stavby bylo při stavbě uplatněno umělecké cítění - věže, brány a pevnosti jsou krásně propracované a najdeme zde několik stavebních slohů.

Zeď je postavena z hlíny, kamene, dříví, tašek i cihel podle toho, jaké suroviny byly v daném kraji dostupné. Dochovaly se proto jen ty úseky, které byly postaveny z trvanlivého materiálu. K přepravě materiálu se používala převážně lidská síla, lidské řetězy, dvoukolové káry, rumpály, ale i mezci i kozy.
Hliněné stěny se stavěly metodou plnění postaveného bednění zeminou. Ta se vždy po nasypání několika centimetrů udusala palicemi.
Při budování zděných úseků se na vyrovnaný terén položilo několik vrstev kamenných desek jako základy. Čelní plochy zdi byly postaveny z kamene, prostor mezi nimi byl vyplněn štěrkem, sutí, vápnem a zeminou. Když byla zeď dostatečně vysoká, postavil se nahoře hřeben z několika vrstev cihel.
Velká čínská zeď skvělým způsobem využívá obranné vlastnosti terénu a vine se tak, aby to bylo co nejvýhodnější pro obranu.

Celá zeď byla rozdělena na 9 vojenských okruhů, z nichž každému velel generál.
Ve 13 stolení se však i přes značnou spolehlivost celého obranného systému podařilo proniknout přes zeď Čingischánovým bojovníkům. Po smrti Čingischánova vnuka Kublajchána se však moc Mongolů zhroutila a postupně se je nakonec podařilo dostat za hranice Číny.
V pozdějších dobách vzhledem k rozvoji vojenské techniky Velká čínská zeď pochopitelně ztratila svůj vojenský význam. Některé její úseky si nyní zaslouží velké pozornosti, jiné chátrají. Zeď je nejlépe zachována mezi Pekingem a mořem, v pásu skoro 650 km dlouhém. Turisty je pochopitelně navštěvován v naprosté většině jen tento úsek, který je snadno dostupný dopravními prostředky. Jen málokterý člověk, zvláště pak cizinec, prošel podél celé délky Velké zdi.
Velká čínská zeď dnes zůstává jedním z nejpozoruhodnějších divů světa, ukázkou lidských schopností, vynalézavosti, vytrvalosti a stavitelského génia.